Zlato jako elektrodový materiál je vhodné zejména pro práci v anodické oblasti potenciálů. V porovnání s platinou je inertnější, méně náchylné k tvorbě stabilních povrchových oxidů. Velmi často se používá jako podklad pro samouspořádané monovrstvy sloučenin s thiolovými skupinami, které se využívají např. v biosenzorech. V rozpouštěcí voltametrii se zlatá elektroda používá pro stanovení stopových množství některých prvků (rtuť, arsen).

Povrch zlaté elektrody se nejčastěji upravuje leštěním vodnou suspenzí aluminy (Al₂O₃, velikost částic 0,5-0,05 μm) do zrcadlového lesku a následnou elektrochemickou aktivací (cyklickou polarizací od záporných do kladných hodnot potenciálu).

Zlatá disková voltametrická elektroda

Zpět