3.4. Oxidačně - redukční titrace

Základem oxidačně redukčních titrací je přenos elektronů z donorového iontu nebo molekuly (redukovadlo) jednoho redoxního páru na akceptor (oxidovadlo) druhého redoxního páru. Titrací odměrnými roztoky oxidovadel (oxidimetrie) se stanovují redukovadla, titrací odměrnými roztoky redukovadel (reduktometrie) se stanovují oxidovadla. Průběh redoxního děje závisí na chemické povaze reagujících složek, na aciditě prostředí, na tvorbě komplexů či sraženin v reakčním prostředí atd.. Při výpočtu titračního přepočítávacího faktoru je proto nezbytné vycházet z chemické rovnice, vyjadřující stechiometrický průběh redoxního děje v daných experimentálních podmínkách.

3.4.1. Koncentrace odměrných roztoků

Při výpočtu koncentrace roztoků vycházíme z poměru látkových množství oxidačního a redukčního činidla podle rovnic (1) a (4)

Řešené příklady:

Příklad 3.71 

Jaká je látková koncentrace roztoku chloridu titanitého, jestliže na 10,00 ml 0,0100M-K₂Cr₂O₇ se spotřebovalo 6,40 ml TiCl₃?

Příklad 3.72 

Jaká je látková koncentrace roztoku manganistanu draselného, jestliže na oxidaci množství 58,26 mg kyseliny šťavelové dihydrátu v prostředí kyseliny sírové bylo spotřebováno 18,40 ml roztoku KMnO₄?
M_r(H₂C₂O₄·2H₂O) = 126,07.

Příklad 3.73 

Navážka 0,0528 g KBrO₃ byla rozpuštěna ve vodě a přidán nadbytek jodidu draselného. Po okyselení roztoku byl vyloučený jod vytitrován 8,78 ml thiosíranu sodného. Jaká je látková koncentrace tohoto odměrného roztoku? M_r(KBrO₃) = 167,00.