II.4. Dělič napětí

Dělič napětí je zařízení, které umožňuje získání menšího napětí, než je svorkové napětí zdroje. Má buď pevné uspořádání k získání určitého konstantního napětí nebo má posuvný kontakt (odbočku), čímž se získá plynule proměnné napětí (tzv. potenciometr). Malý otočný potenciometr se užívá v elektronických zařízeních k jemnému nastavení napětí (tzv. potenciometrický trimr).

Není-li dělič napětí zatížen, obvodem prochází proud podle Ohmova zákona I = U / R. Napětí U₁ na odbočce k celkovému napětí U bude v poměru odporů U₁ : U = R₁ : R a z toho plyne

     (II.16)

Je-li odbočka děliče zatížena odporem R_z, pak odpory R_z a R₁ spojené vůči sobě paralelně jsou vzhledem k odporu R₂ zapojeny v sérii. Tedy

Výsledný odpor:

Napětí na odbočce se zatížením plyne z poměru

Protože R₁ + R₂ = R, pak

     (II.17)

Příklady

Příklad II.4.1 

Dělič napětí R = 50 Ω je připojen na napětí U = 400 V. Na odbočce R₁ = 20 kΩ je zapojeno zatížení
a) R_z = 0 Ω, b) R_z = 15 kΩ, c) R_z = 150 kΩ. Jak velké je napětí na odbočce, není-li dělič zatížen a při zatížení, a jak velký proud teče obvodem?

Příklad II.4.2 

Dělič napětí s velkým odporem R = 40 kΩ je připojen k napětí U = 250 V. Jak velké je napětí na odbočce odporu R₁ = 5 kΩ a jak velký proud prochází děličem, není-li odbočka zatížena?

Příklad II.4.3 

Dělič napětí s odporem a) R = 100 kΩ, b) R = 10 kΩ je připojen na napětí U = –15 V. Jak velké je napětí U₁ na odbočce s regulovatelným odporem R₁ = 0 – 10 kΩ? Jak velký odpor odbočky a celkový odpor je třeba pro odvětvení –12 V, –8 V, –2 V, –1,5 V, –1 V ?